Nevhodné potraviny + Lepek

KÁVA

je vůbec jedna z nejvíce nezdravých složek potravy (stimulant) s kterou se dostáváme do kontaktu. Je to extrémní jin i jang v jednom:

– někde stahuje a někde uvolňuje

-omezuje pohyb neuronů v mozku a tím působí jako depresivum

-způsobuje silné překyselení – je totiž močopudná, tedy demineralizuje-odvápňuje, stresuje ledviny.

Káva je hlavní příčinou mozkové mrtvice.

Její podpůrný vliv na naše vědomí, vitalitu je zkázonosný – doslova ždímá hormony z endokrinního systému, které nás sice vybudí, ale chybí jinde, což vytváří nutriční stres. Přicházíme doslova o elementární životní sílu – pomalu, ale jistě.

Zvyšuje hladinu kortizolu v krvi, což utlumuje imunitní systém, takže je tělo náchylnější k infekcím, což vede k hromadění tuku v těle.

BYLINY

už neuzdravují, ale „pouze“ léčí – tedy neřeší příčiny nemocí z chaotické stravy, ale pouze tlumí důsledky, což v dřívějších dobách, odkud byla tradice léčení bylinkami přenesena, tak nebylo.

Bylinné pitné kůry propláchnou znečištěný organismus za cenu zavodnění tkání a orgánů a převodněné tělo ztrácí napětí a pohyb mezi dvěma základními energiemi jin a jang a vede to k dilatovaným, tkáňově rozvolněným ledvinám a tím úniku minerálů a stopových prvků.

Řada čajů pročistí krev. Ale za cenu vybičování a vydráždění jednoho orgánů na úkor druhého.
Například:

šípek – může uvolnit stažený žlučník ze slané a živočišné stravy, ale dilatuje následně slezinu a tím oslabuje lymfatický a imunitní systém a dává tak prostor pro záněty;

třezalka – stimulujeme žaludek, pokud není zdravý, ale odčerpáme energii z jater;

máta – stimuluje žlučník, při nedostatečné tvorbě žluči, ale odčerpá to energii z plic a tlustého střeva; také uvolňuje křeče v tenkém střevě, ale za cenu oslabení ledvin a močového měchýře.

Další oblíbenou a velmi nezdravou plodinou jsou v Českých zemí

BRAMBORY

i jim patří přední místo v naší kuchyni, což je bohužel další velký omyl, který se málo diskutuje. Ano, v době hladomoru zachránily Evropu, ale tím jejich pozitivní význam skončil a i jejich historie v Čechách sahá jen k období třicetileté války.
Bohužel od té doby se jich konzumuje u nás co nikde ve světě, což sebou nese velké zdravotní problémy po celé generace, hlavně ledvinové.

O bramborách jsou informace u minerálů – tedy o jejich nefyziologickém poměru draslíku a sodíku a tím extrémní, uvolňující jinové kvalitě, která působí hlavně na tkáň ledvin.
Její škrobová molekula je velmi jednoduchá, obchází přirozené metabolické procesy a prudce zvyšuje hladinu krevního cukru, jako cukr rafinovaný, se všemi dopady pro slinivku.
Při jejich trávení vznikají jedovaté bulitáty, toxiny, které působí na játra a mozek – hlavně u vyvíjejících se dětí.
Brambory obsahují solanin, toxický alkaloid, který mimo vzpomínaného vlivu na ledviny také poškozuje klouby a štítnou žlázu.

Zajímavost: podle výzkumů solanin ze čtyř zdravých brambor zabije potkana. Vaše tělo je tedy rozhodně silnější, ale sami si uvědomte, jak často se musí vyrovnávat s vlivem brambor.

Původ brambor:
brambory pocházejí z Jihoamerických And. Tady jiná zelenina moc neroste, a proto se je místní Indiány naučili využívat. Ovšem následujícím způsobem: na stinné straně hor se nechají přemrznout a pak se suší. Tento proces se několikrát zopakuje. Pak se brambory vaří nebo se nechávají zfermentovat-zkvasit. V této kaši se přemění jednoduché škroby ve složitější, jak je známe u obilovin a je možné je bez rizika konzumovat. My jsme tedy brambory do Evropy přivezli, ale tento složitý proces už jsme zapomněli nebo spíše ani neuvedli, pro jeho složitost, do naší kuchyně.

SUPERPOTRAVINY

V dnešní době, která je v módu zisku a hromadění si lidé často myslí, že když je něco rádoby zdravé, protože je v potravině analyticky zjištěno velké množství té které složky, pak je třeba to jíst často a ve velkém množství. A opak je pravdou.
Stejně jako tělu způsobuje nutriční stres nedostatek jednotlivých složek jídla, stejné je to s biochemickými procesy v organismu, když je jich nadbytek. Tělo musí vyrovnávat obě výchylky od přirozeného normálu.
To platí o všech exotických, velmi často jihoamerických plodech – v sušené podobě nebo jejich šťáv.

MED a sladidla

Moc si to neuvědomujeme, ale med je živočišná potravina a ani jeho získávání není energeticky čisté: krademe ho včelám, které pák trávíme dodávaným cukrem (odtud tak rozsáhlá nemocnost a vymírání včelstev).

Bez ohledu na původ, se med chová v těle jako jakýkoli jednoduchý cukr. Tedy překyseluje a demineralizuje organismus.
Samozřejmě má, díky včelám, spoustu užitečných léčebných látek, ale ty jeho nepříznivý vliv na náš organismus nevyváží, jako je to u všech superpotravin. Tedy jako lék, spolu s dalšími včelími produkty, ho využít můžeme, ale právě jen vyjímečně.

Výjimku také tvoří, pro své složení, jako důležitá potravina pro jinak komplikovaně vyživované seniory.

Stejné je to se zdravotním vlivem jako u cukru (a medu) s melasou, hnědým cukrem, nerafinovaným třtinovým a všemi cizokrajnými sirupy, např. agávovým nebo javorovým. I stévia, a různé produkty z ní, jsou všechno extrémně jin produkty a tím nezdravé.

A samozřejmě UMĚLÁ SLADIDLA jsou velmi nezdravá, dokonce řádově mnohonásobně nezdravější než cukr. Jejich dilatační – jinový – vliv na buňky je obrovský, stejně jako nejnovějšími výzkumy potvrzovaný karcinogenní a degenerační vliv.

MASO

Pokud se bez masa neobejdete, snažte se jeho množství výrazně omezovat, jíst ho vyjímečně a v BIO kvalitě a to bez větších příloh a naopak s velkým množstvím zeleniny.

Trávení masa s obilovinami, jako je rýže, brambory, knedlíky, probíhá odděleně a při jejich společné konzumaci je to pro tělo velmi zatěžující a nezdravé.

A určitě se pokuste najít si zdroj zmiňovaného kvalitního BIO MASA. Ať už červeného nebo drůbežího. Jeho kvalita-složení je úplně jiná. Kvalita masa je závislá na tom, co zvíře žralo, jak s ním bylo zacházeno i jak bylo zabito. Z tohoto pohledu je nejhorší drůbeží maso z velkochovů.

Platí pravidlo, že pro organismus je méně zatěžující, když jíte maso z menších a menších živočichů. Tedy upřednostňovat biomaso králičí, krůtí, kuřecí.

A postupně se propracovat k přijímání převážně RYBÍHO masa. Ale i u něj se pokuste najít zdroj kvality. I dnešní SÁDKOVÉ velkochovy mají s kvalitou málo společného. Ryby jsou krmeny granulemi nevhodného složení, kde nechybí ani hormony a nevhodné a nezdravé prostředí jejich chovu je opět řešeno chemickými léky a postřiky.

Pokud ale už konzumujete červené i drůbeží maso, měli byste vědět, že živočišné bílkoviny začínají HNÍT ihned po usmrcení zvířete. Konzervace ho oddálí, ale pokračuje ihned po vstupu do těla. Na vrcholu hnilobného procesu je ve chvíli, kdy přichází do střev. To postupně brání zdravému procesu trávení správnými mikroorganismy, naopak se množí nezdravé bakterie, které opět narušují sliznici střeva a toxické látky se dostávají do krve a poškozují mimo jiné výrazně ledviny. Celý organismus se překyseluje se všemi nezdravými dopady tohoto stavu, který už známe – tedy vychýlenou hodnotou pH krve, která vede k demineralizaci a dalším biochemických anomáliím v organismu.

MLÉKO

Je nejhlouběji zakořeněný mýtus, že mléko je základní potravinou člověka, že mu dodává vápník a další důležité stavební látky.

Pravdou je, že mléko savců je komplexním zdrojem výživy pro ten který druh. Konkrétně kravské mléko je vhodné právě pro tele, které se velmi brzy musí postavit na vlastní nohy a držet krok se stádem. Jeho buněčná i energetická stavba je tedy přizpůsobena právě obsahem vápníku (4x více než v mateřském mléce) na rychlý růst kostry.
Ovšem lidskému novorozeněti se v prvním roce nejvíce rozvíjí mozek, místo těla, a proto má mateřské mléko více fosforu a cholesterolu. Takový vývoj pokračuje u lidského dítěte i po ukončení kojení. Pokud je ovšem dále krmeno mlékem, jeho buněčná stavba těla je budována extrémním jinem kravského mléka, tedy nadměrným množstvím tělesných stavebních látek – kaseinem, mléčnou bílkovinou, nadbytkem tuku i laktózy, mléčného cukru a nevyvážené množství minerálů a dalších prvků, které narušuje minerální hospodaření organismu.

Z těchto důvodů je i pro dospělého člověka mléko velmi nezdravé. Energeticky i působením na organismus je mléko tekuté maso, se všemi negativy, které jsem již vyjmenoval. Zatímco maso je extrémní jang, mléko extrémní jin – mléčným cukrem, strukturou mléčné bílkoviny a velkým množstvím vody.

Z medicínského hlediska je kasein, mléčná bílkovina, největší známá rakovinotvorná látka.

Mléko dále poškozuje sliznici tenkého střeva a střevní imunitu, nadměrně stimuluje činnost žláz s vnitřní sekrecí, což vede k stále vyššímu vylučování hormonů, k dosažení povzbuzujícího, chuťového a pocitového efektu konzumovat stále větší dávky stimulantu – mléka. A tím si vytváříme zhoubnou závislost.

Organismus nedokáže všechny škodliviny z mléka vylučovat, tím se hromadí v těle hleny, které obalují a paralyzují v činnosti samotné buňky, a to především mozkové.

Ještě větším nebezpečím jsou mléčné výrobky. Slané – sýry (na výrobu 1kg je potřeba 11l mléka a obrovské množství soli) jsou zodpovědné především za rakovinu reprodukčních orgánů; ty na sladko pak za rakovinu prsu.

Kozí je buněčně čistší než kravské, ale je díky kozímu jang tělu, ve spojení se solí ještě škodlivější. Stejné je to s ovčím.

Pokud bychom chtěli argumentovat historií, tak si musíme uvědomit, že stejně jako maso, tak i mléko bylo dříve naprosto jiným „přírodním“ produktem. Ale opět způsobem chovu krav i průmyslovou rafinací je na hony vzdáleno mléku našich předků. Ale ani oni mléko nekonzumovali jako pravidelnou součást svého jídelníčku. Když už, tak ve formě přirozeně kvašených mléčných výrobků, jako je jogurt, kefír a dalších potravin s obsahem enzymů a bakterií, které umožňovali jejich štěpení v trávicím traktu i bez laktázy (enzymu tvořenému ve střevech na trávení mateřského mléka, jehož produkce by měla přirozeně zaniknout v těle dítěte mezi druhým až čtvrtým rokem, pokud není po této době svého věku přikrmováno právě mlékem kravským).

Dnes však tyto produkty rozhodně nedoporučuji: k zařazování mléka a mléčných produktů do vašeho jídelníčku není absolutně žádný důvod a vše je věcí reklamy a následné závislosti.

A pomyslný vrchol nejškodlivějších živočišných produktů obsazují

VEJCE.

Jsou extrémně jang a tím vysušují a stahují celý organismus, především systém zažívací a jeho sliznice, což vede k blokádě trávení.

Oblíbenost vajec je jeden z hlavních důvodů, proč vedeme ve výskytu rakoviny tlustého střeva. Svojí jang energií snižují také funkci jater – zhutňují jejich tkáň- stejně jako u slinivky i srdce. A protože se pro svou nevýraznou chuť hodně solí, mají fatální působení i na žlučník.

Vejce způsobují rigiditu-ztuhlost fyzickou, duševní i duchovní. DĚTI by je rozhodně neměli pozřít minimálně do 2 roku svého věku, protože brání rozvoji mladého organismu.

Speciální podkapitolu věnuji LEPKU,

kterému je, hlavně díky sportovcům, poslední dobou věnována značná pozornost a jak uslyšíte, zasloužená.

Původní problém není v lepku-glutenu, tedy obilné bílkovině, ale ve formě, v jaké se do našeho těla dostává; a to sice v rafinované bílé mouce, zbavené všech zdravých součástí celého obilního zrna.

Dříve se lepek trávil naprosto přirozeně v žaludku a do střeva se prakticky nedostal, protože součástí skutečně celozrnné mouky byly všechny součásti celého zrna: tedy celá stravitelná obilka (vrchnější vrstva zrna) a obilný klíček, se všemi minerály, stopovými prvky a oleji (právě hlavně kvůli oleji a tím rychlejšímu žluknutí mouky se začalo s produkcí bílé mouky) nutnými pro komplexní natrávení a strávení zrna. A právě v rafinaci obilí hledejme začátky a základy problému s lepkem. Lepek se v zažívání dostává nestrávený, kam nemá, k čemuž přispívá a i strava masitá, mléčná, s nedostatkem zeleniny.

Skutečností je, že lepek je v dnešní době obrovským zdravotním rizikem a jako k takovému k němu musíme přistupovat.

Pokud jsou děti od mala živeny přirozenou stravou, problémy lepku se jich netýkají. I když bych i tak volil, jak jen je to možné, bezlepkové vaření. A tím nemám samozřejmě na mysli drahé produkty bezlepkového komerčního sortimentu.
Ovšem pro dospělé už je přeci jen trochu pozdě, když lepek plíživě všechny léta konal v našem těle dílo zkázy. Vůbec nemluvím o tom, byla-li u někoho diagnostikována celiakie, tedy reakce na požití lepku, intolerance k lepku, kdy organismus nedokáže plně rozložit lepek nebo alergie na lepek. Tady není o čem mluvit a je třeba být hodně striktní, dokud se potíže nezmizí.

Nebezpečí lepku pro běžnou populaci je v tom, že je spoluodpovědný nebo přímo zodpovědný za neuvěřitelnou spoustu nemocí, které klasická medicína vůbec s lepkem nespojuje. Vyvolává totiž v těle chronický zánět, který nebývá diagnostikován. A kde je zánět, tam je i podhoubí pro celou škálu nemocí. Stejně jako u výše zmíněných diagnostikovaných nemocí jsou nenápadně, bez možných projevujících se symptomů postižena obě střeva se všemi souvislostmi – zažívací potíže, oslabená imunita, krvetvorba a následné oslabování ledvin i jater a tím nervového i kloubního aparátu, propuknutí diabetu, roztroušené sklerózy, kožních nemocí, nejrůznějších alergií, osteoporózy, vypadávání vlasů, nemocí štítné žlázy i některých nádorů.

A jak poslední výzkumy ukazují, je lepek spolu zodpovědný za nemoci související s mozkem: deprese, autismus a přímo se podílí na vypuknutí Alzheimerovi a Parkinsonovi nemoci.