Stravovací principy

Pokud není váš jídelníček sice jednoduše, ale podle jistých pravidel strukturován, nemůže být příliš o zdravé a prospěšné skladbě stravy řeč.

Ve stravě musí být zachováno jak množství, tak i určitý poměr jednotlivých složek: obilovin, zeleniny, luštěnin a dalších doplňků, jako je ovoce, ořechy, dezerty (případně maso) atd., a hlavně jejich výběr. Pokud nějaká část nadbytečně převažuje nebo se jí naopak nedostává, není to pro tělo v pořádku.

Podívejme se z toho pohledu na VEGETARIÁNSTVÍ a VEGANSTVÍ.
Zpočátku je pro tělo přínosnou změnou vyřazení masa. Díky zvýšenému příjmu rostlinné stravy dochází k počátečnímu čistění organismu. Člověku se uleví a změnu si nemůže často vynachválit, protože se cítí naprosto objektivně lépe.
Druhou stranou mince je, po vyřazení výrazných chutí i bílkovin z masité stravy, často nadměrné solení, ať už hotových jídel, nebo v příjmu slaných sýrů, vajec, extrudované stravy a pečených pokrmů. To vše je extrémní jang. Ten jak víte, přitahuje k extrémnímu jinu. V tomto případě pokrmům nadměrně slazených rafinovanými cukry: pekařským a cukrářským sladkostem a také slazeným mléčným produktům, ovoci a to hlavně přes míru sladkému-subtropickému a tropickému ovoci. A velký význam má i nadměrný podíl syrové zeleniny, kterou tělo také špatně tráví a která je podstatnou složkou právě veganské stravy (která vyřazuje vše živočišné, tedy mléko a produkty z něj a vejce – což je jinak velmi pozitivní krok).

Vegetariáni i vegani se tak často uspokojí z dílčích pocitů, která jim změna přinese, a více se do hloubky nezajímají o další kroky k regeneraci.
Neakceptují vhodné a nevhodné (i když třeba rostlinné) potraviny, přijímají málo kvalitních bílkovin (nebo je doplňují mléčnými, bez znalosti komplexnosti bílkovin rostlinných) a tím se, díky nedostatečným informacím, postupně, dle konstituce a kondice toho kterého jedince, dostávají opět do fáze menší či větší degenerace organismu, oproti jisté regeneraci počáteční.

Největší oblíbenost poslední roky drží ŽIVÁ STRAVA (raw-food), tedy strava, která uznává jen minimální teplotní úpravu potravin a převážnou část denního příjmu tvoří strava syrová – jak zelenina, tak i ovoce.
Ale nejde jen o tepelnou úpravu, ale i o místnost zdrojů zeleniny a ovoce. V zimě se vyznavači živé stravy bez těchto, pro organismus nezdravých produktech, neobejdou, protože místních plodů přírody je -zcela přirozeně- k syrové konzumaci v zimě pramálo.
Stejně to samozřejmě platí u vegetariánů i veganů.

Pojďme si to vysvětlit podrobně:
syrová zelenina i ovoce jsou extrémně jin; lidem, kteří mají organismus v jang kondici léta přijímanou masitou, mléčně solenou stravou, i obecně nadměrným příjmem soli v běžné stravě, jang tlakem v zaměstnání (stres) i spěchem v běžném životě, jak je dnes standardní, přináší syrová strava úlevu pocitovou i počáteční zdravotní.
Tělo, orgány a všechny buňky se s extrémního jangu pomalu posouvají ke stavu zdraví. Cítí se stále lépe a lépe. Ovšem postupně se z příznivého pásma zdraví, kde došlo k vyrovnání nadměrného stažení, začnou posouvat ve své kondici na druhou stranu spektra, a to k extrémnímu jinu.
A i když časovost tohoto nezdravého procesu je skutečně individuální – od několika let až po desetiletí, po kterou se můžete cítit velmi dobře a tento stravovací princip si nebudete moci vynachválit a upřímně ho budete dál doporučovat, dřív nebo později v těle dojde k zásadním změnám směrem k disharmonii a následné nemoci.

Nejen těmito stravovacími omyly je bohatá další odnož stravovacího směru, a sice strava PALEO.
Je inspirovaná stravou našich předků v době paleolitu. Základem stravy je příjem kalorií z živočišných tuků, tedy klade nezdravý důraz na maso. To opět vyvažuje syrovým ovocem a zeleninou a naprosto neuznává obiloviny a luštěniny. Pozitivní je, že se vyhýbá rafinovaným cukrům a umělým sladidlům.

Tento směr naprosto pomíjí stravovací a tím duševní i duchovní evoluci člověka. Tvrdí naopak, že evoluční je tato strava.

Je mylné se domnívat, že se od doby kamenné naše stravovací a tím tělesně trávicí procesy nevyvíjely.
Nejnovější výzkumy a zjištění, opírající se o výsledky archeologické, antropologické, o výzkumy opic a poloopic i nejbližších předchůdců člověka vedou k očekávanému závěru, že pravěcí lidé byli více býložravci než masožravci a že jsme se fyziologicky i geneticky měnily v průběhu vývoje času a stravy.

Ve slinách již máme přítomný enzym ptyalin, který začíná trávení polysacharidů z rostlinné stravy již v ústech, máme podstatně delší střeva a tím daný proces trávení než masožravci – ti mají krátká střeva, aby jim maso nehnilo v zažívacím ústrojí a rychle ji opustilo a agresivní trávicí enzymy; potravu svými ostrými zuby trhají a bez většího žvýkání ji polykají; máme i odlišný biorytmus – masožravci jsou 4hodiny aktivní (pro agresivní obstarání obživy) a 20 hodin odpočívají a dožívají se průměrně 15 let. Jaký životní rytmus máme oproti tomu přirozeně my, je zřejmé.

Dalším jednoduchým a výmluvným znakem je proporcionalita našich ZUBŮ:
evolučně nám zůstali 4 špičáky na trhání masa; dále máme 8 řezáků na zeleninu a 20 stoliček na rozmělnění rostlinné stravy, hlavně důkladné kousání obilovin.
/Pokud máme od narození ve své stravě málo obilovin, nejsou dobře nebo vůbec vyrostlé zuby moudrosti; ty by se měli každému objevit po dokončení vývoje naši konstituce: ženám do 22let věku, mužům do24. Při důkladném žvýkání obilné stravy by se jejich případný špatný růst měl srovnat/.

Pochopitelně v určité fázi našeho vývoje mělo pojídání masa svůj význam – mohl se nám díky nadbytku energie rozvinout mozek, který spotřebuje 20-30% veškeré přijaté energie.

Ale i dnešním pozorováním přírodních kmenů si dokážeme odvodit, že ani naši předci s primitivními zbraněmi neulovili tolik masa, jak se traduje. Sběrem se získávalo a i dnes získává až 70% kalorií z rostlin.

Stopy zpracovávané rostlinné stravy se našli u lidí již před 100tisíci lety, tedy jejich trávení máme v genech.

Stejně tak oheň, tedy tepelná úprava potravy, nás polidštila a výrazně v duševní evoluci odlišila od ostatních druhů.

Díky vařené stravě jsme získali nezávislost na chladu a změnách podnebí, díky bohatšímu využívání energie z vařené stravy mohl její přebytek opět směřovat na rozvoj mozku a tím jeho využití v dosud nepoznané míře.
Ovšem mělo to i svá úskalí – usedlejší, zemědělský život nám ubral na pestrosti stravy a tím se zhoršilo mnohdy zdraví populace, to ano.

Ale právě lidskou evolucí se projevuje, že skutečným charakteristickým znakem lidství není chuť na maso, ale schopnost přizpůsobit se mnoha prostředím a najít řadu zdravých možností stravování.

Tím se dostáváme k MAKROBIOTICE.
Její pověst není mezi veřejností nejlepší, protože jí prokazují medvědí službu lidé, kteří ji pravděpodobně s upřímným úmyslem začali praktikovat, ale vůle a neschopnost udržet směr je z jejich cesty odvedla. A ti pak prohlašují, že není pro každého, že je složitá a svými doporučeními až rigidní.

Makrobiotika je nejvyváženější životosprávný systém, který ovšem není jen o stravě, ale o i soustavě prospěšných cvičení a masáží a promyšlené, vyspělé filozofii, názorech na život, přírodu, vesmír a přirozeném místě člověka v této dokonalé mozaice – není to tedy jen dieta, ale komplexně pojatý životní styl.

Pro mě jsou makrobiotická stravovací pravidla velkou inspirací a tvoří osu tématu přirozené, zdravé stravy, kterou vám zde předkládám.

Věda o výživě změnila za poslední desítky let prakticky veškerá svá základní doporučení – včetně známých výživových pyramid – aby se nyní výrazně přiblížila právě filozofii zdravé stravy doporučované makrobiotikou.